K babičce a dědečkovi jdeme na návštěvu

Plní natěšení a upřímných úsměvů. Každý přece má rád své blízké, jdeme tam z radosti a ne za ziskem. Jsme rádi, že je vidíme, jejich přání tak plníme. I oni nás chtějí občas vidět, vždyť se není za co stydět. Jenom se poptají, říct jim to můžete i potají. Chtějí vědět, jak se máme, jestli se někdy vdáme. To se často ptají všech mladých slečen, za trochu pochopení byl by jim člověk vděčen. Na vdavky hned všechny nejsme, proto o sebe raději všechny dobře dbejme. Aby nás pak někdo chtěl, ale jenom na zevnějšku nelpěl. Takové rady nám dávají, ale někdy i naši pravdu uznají.

Někdy je však složité jim něco vysvětlovat

Od jejich názoru by se to totiž mohlo odchylovat. Oni mají svou hlavu, svou nejdůležitější ústavu. Člověk, když od nich odchází tak má plné břicho, to je pak doma ještě hodinu ticho. Jenom všichni funí, jak jsou plní. Zrnková káva je vždy u babičky ta nejlepší, ona nám totiž vždy přilepší. Udělá dobrou a kvalitní, to nás vždy všechny uklidní.